Velký kurz paměti: kurz, který vaši paměť posune na úplně novou úroveň
Autor: Studentka vysoké školy – se zveřejněním souhlasila.
Váš článek ve mně vyvolal různorodé pocity. Na jednu stranu kritizujete školský systém na druhou stranu jsem tam ale nenašla nějaký nápad na vylepšení systému. Proto mám k článku několik připomínek.
Myslím si, že školský systém studenty nedostatečně připravuje na dnešní dobu. Proč? Protože technologie jde dopředu. To, co nás učili v informatice na gymnáziu bylo staré už tehdy. Škola prostě nemá finance na udržení se s dobou. Dále je to nedostatečným vzděláním učitelů. Někteří z nich nemají žádné ponětí o praxi, odmítají se dále vzdělávat a učí podle čtyřicet let starých učebnic. Posledním důvodem je absence výuky předmětů jak se máme učit, jak zacházet s časem, jak relaxovat, jak organizovat úkoly, jak přednášet prezentaci, jak spočítat úrok,… Ale to je vlastně jen důsledek toho, že škola za dnešní dobou zaostává.
Když jsem četla o okvětních lístcích vzpomněla jsem si, jak nám dala naše češtinářka otázky: „Chtěli byste, aby Vás okolí považovalo za chytrého člověka? A jaké vlastnosti by chytrý člověk měl mít?“ Když si tyto otázky položíte, zjistíte, že chytrý člověk by měl mít všeobecné vzdělání. A Vy chcete být chytrý. Proto ty okvětní lístky. (Samozřejmě Vás určitě napadne spousta dalších věcí, které by měl chytrý člověk znát a které se ve škole moc neučí… Ale to je zase jiné povídání.)
Poslední připomínka se bude týkat školství. Mě škola bavila. Základní určitě. Gymnázium tak napůl. Zjistila jsem, že by se učitelům hodilo nějaké další povinné vzdělávání, které by kontrolovalo a zlepšovalo jejich znalosti. (Kontrolovalo = vyplňovali by testy.) A to samozřejmě ne kvůli nim, ale kvůli nám. Aby nás neučili několik let staré blbosti, jak jsem psala výše. Na gymnáziu jsem zjistila, že se nemusím ani moc učit na to, aby jsem s celkem pěknými známkami prošla dále. Předměty, které mě nebavily jsem téměř prospala a stejně jsem pak na vysvědčení měla dvojku. Taky z těchto předmětů už nevím skoro nic. (Radost z toho nemám, ale výklad usínajícího učitele, který nerozumí tomu, co přednáší, jen vám předčítá učebnici, mi toho fakt moc nedá.)
Když jsem přešla na vysokou, přestala mě škola bavit úplně. Přišlo mi, že nás zbytečně buzerují za maličkosti a přitom nás nic pořádně nenaučí. Když jsem do školy donesla jako projekt výkres součástky z jedné z našich elektráren, dostala jsem za E, protože: „Takhle přece ta součástka nemůže fungovat, slečno.“ A přitom v praxi součástka slouží bezchybně již několik let. Loni jsme zase měli jednoho docenta, který před třídou matematiků prohlásil, že matice jsou kravina a že nechápe sčítání rovnic. A to byl docent na elektru! Přijde mi, že na vysoké s námi zachází jak s cvičenými opicemi. Celý semestr se vídáme jen s doktorandy, které nebaví nás učit a ani neví, jak nás učit. Na zápočet nám dají příklady, které s námi neprobrali a na zkoušku nás naženou do přednáškovky pro tři sta lidí, kde nám rozdají otázky. A pak se vás zeptají, jestli je zkoušející objektivní. Vy jste přitom zkoušejícího nikdy neviděl. Ten pán dokonce neopravuje ani ty zkouškový písemky…
Mou jedinou motivací, proč se na vysoké škole učit, je šance na dobré zaměstnání. Kdybych studovala nějakou filosofii (rozuměj nějaký předmět, který nemá moc uplatnění), tak bych na vysoké už nebyla. Fakt mě to nebaví. Sice mě baví se učit. Ale ne tak, jak to po nás chce naše školství. Chtěla bych, aby zkoušení bylo nenásilné a osobní. Aby jsme si mohli s vyučujícími popovídat o látce a zjistit další zajímavosti. Ale to nejde, když nás má zkoušet víc než tři stovky. A školy nepřestanou nabírat hodně žáků, když za ně mají peníze, že. Více peněz je fajn. Víc žáků už ne. Důsledkem tohoto systému je například pět set nekvalitně vzdělaných strojařů ročně, kteří nepoznají rozdíl mezi frézou a soustruhem. Proto, pokud se má školství zlepšit, měli bychom začít vzdělávat učitele, snížit počty žáků (ale zase ne tak, aby vznikl nedostatek), a musíme do školství věnovat více peněz. Aspoň pro začátek. Pak můžeme pokračovat reformami vzdělávacích osnov a změnami ve zkoušení znalostí. Co myslíte Vy?